31.12.2011
Cestování v příštím roce - Cestovani
Před koncem starého roku mám jen dvě přání: abych si nedával žádná předsevzetí – a abych se neopil. Oboje zvládám s bravurou již řadu let. Zejména to první. Letos se nicméně bojím, že i to padne.
Před koncem starého roku mám jen dvě přání: abych si nedával žádná předsevzetí – a abych se neopil. Oboje zvládám s bravurou již řadu let. Zejména to první. Letos se nicméně bojím, že i to padne.
To je totiž tak: mám tu ukrutné množství deníků z cest po Africe, Asii a já nevím odkud ještě. Jsou to zápisky, které nějakým způsobem dokumentují místa vzdálená, zajímavá a dnes často změněná k nepoznání, než když jsem tam byl. V těch sešitech jsou kondenzované vzpomínky, ale také fungují jako vyprávění o cestě. A tak si už řadu měsíců říkám, že je přepíšu, upravím a v neškodné formě (opravdu nepotřebujete vědět všechno) vydám tady na blogu. Už jsem kvůli tomu dokonce pár desítek stránek přepsal a založil web, na který mělo všechno jít a... A tak nějak jsem nikdy neklikl na to "make public". Nebyl totiž čas.
Ten rok, co přichází, je ideální. Nebudu mít tolik práce – hurá! – a do přepisování deníků se snad už konečně položím. Napadla mě spousta skvělých věcí, když jsem myl nádobí, jak to udělat. To je ostatně zajímavé, že když člověk drhne hrnec, tak ho napadají samé skvělé věci, na které si pak ne a ne vzpomenout, když dosedne ke klávesnici... Jednu dobu jsem dokonce na hřebík před umyvadlo věšel diktafon a všechny ty hluboké a skvělé myšlenky mu sděloval. Říkal jsem si – konečně způsob, jak na něco přijít a nezapomenout to! Třeba větné formulace, takové ty děsně vtipné a vymakané, které při zírání do Wordu člověka nenapadnou. No. Byl jsem se sebou spokojen a asi čtrnáct dní se takhle nahrával, než jsem na displeji viděl, že mám dvě hodiny nosných myšlenek. Když jsem pak diktafon poslouchal, tak jsem slyšel především mlácení talířů, řinkot příborů a tekoucí vodu.
Už jsem to v životě neudělal znovu.
Ale zpět. Takže plán zní: postupně přepisovat všechny cestovatelské eskapády a vydávat je s původními fotkami s mizernou kompozicí a expozicí. To je fér, ne? Jenže jsou tu i zádrhely, se kterými si dost dobře nevím rady. Bloguje.cz není zrovna systém, který by se proslavil kontinuálním vývojem. Poslední update, co mi visí v redakčním systému, je z roku 2009 (OK, na admin blogu jsou z roku 2011 dva updaty – že se články dají posílat mailem, a že reklamy Bloguje považuje Google za malware). Zakládat si nový blog mi přijde blbé, přišel bych si jak sedlák s hodinkami na pravé i levé ruce. Co s tím?
Další: deníkové zápisky, kdybyste je viděli, mají daleko do něčeho, co by byla radost číst. Podle nálady, místa a procent zdraví jsou buď obsáhlé a vtipné, stručné a nicneříkající anebo v drtivém počtu případů takové "jako je to dobrý, no, nikdo mě nezabil, neznásilnil ani neobral." Jejich přepis je jedna věc. Druhá je uvedení do čitelného stavu. Vím, že tohle je čistě můj problém, ale vlastně je i váš problém – pakliže si to tedy někdy chcete přečíst. Zkuste mi říci, jestli si to tu teda ještě někdo čte, jestli chcete spíš "seriál" nebo "průvodce" nebo "krátké povídky."
Mám k tomu i jiný důvod. Tak nějak jsem odpozoroval – tj. není to podložené ofiko statistikami – že ona slavná smrt blogů zase až tak definitivní nebyla. Jasně, taky mě baví trdlovat na Twitteru a na Facebooku ajánevímnačemještě, ale zároveň se 140 znakovým mindsetem se lidé zpětně obracejí k blogům a delším textům. Takže proč nepustit do blogu novou šťávu a nezjistit, jestli ta jeho smrt nebyla náhodou jen klinická?
A na konec, i když ne jako poslední, je tu jedna kniha. Taková docela malá cestopisná kniha, která je už rok napsaná a suší se mi v šuplíku... teda ne, dneska je korektní říkat "v cloudu"... Je to o Etiopii. Takový lidský cestopis. A ten bych také rád v průběhu roku dokopal do nějaké podoby, která by se dala a) číst b) vydat. Už nežijeme v době, kdy A závisí na B a naopak, takže bych se chtěl zkušenějších, kteří si to tu třeba přečtou, zeptat: jak je to s tím slavným selfpublishingem?
Rozhodně to ale nejsou předsevzetí! Ty se totiž neplní. Jsou to spíš takové věci, které bych rád udělal, když bude pro koho. Co myslíte?
Komentáře
(Liška - Mail - WWW) Vloženo 31.12.2011, 18:12:27
Jéé! Afrika!
Vážně nápady přicházejí při mytí hrnce? Mně leda ve sprše nebo někdy před spaním, ale to už musí bejt něco§
(Pavel - Mail - WWW) Vloženo 31.12.2011, 18:23:00
ať už budou zápisky vypadat jakkoliv, minimálně jednoho čtenáře máš jistého :)
Rozhodně vydat! (David Klouda - Mail - WWW) Vloženo 31.12.2011, 18:33:40
Ahoj Pavle,
jak jsi napsal, cest je několik. Já osobně bych rád viděl formu "zápisků" nebo "povídek". A nepochybuju, že bys to uměl upravit do takové podoby, aby to nám, kteří jsme v podobných zemích nikdy nebyli, připadalo úžasné a poučné.
Vydat! (Wyder [openID] - Mail - WWW) Vloženo 31.12.2011, 22:01:08
Určitě se do toho rád začtu. O těch cestách toho vím jen to málo, co je rozeseto v různých rozhovorech po webu (a na formspring), ale i z toho je jasné, že by to byla velká škoda sušit zapadlé v šuplíku, ehm cloudu...
Just do it! (Mishox - Mail - WWW) Vloženo 01.01.2012, 12:18:15
A stihnes ji vydat driv nez se kolem unora do Ethiopie dostanu? Urcite bude plna zajimaveho cteni a nevsednich udalosti a zazitku.
Rozhodně vydat! (Ondra[sej] - Mail - WWW) Vloženo 01.01.2012, 12:39:28
Rozhodně jsem pro vydání, klidně i jen jako (mírně cenzurované) přepsané deníkové zápisy. To by mohlo dobře a autenticky doplňovat ty "amatérské" fotky...
DO IT (Tomáš Vanka [openID] - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2012, 15:36:25
jdi do toho
Přidání komentáře...