22.05.2008
Jakoby by miliony hlasu vykrikly: JUUUU! - Okolo
Dlouho jsem nezazil, aby se kritici dokazali shodnout na tom, ze jeden film je fakt kvalitni. Mimochodem, FilmPub udelal perfektni jonesovsky special.
21.05.2008
Indiana Jones IV - Okolo
Ještě do dneška si pamatuji na vnitřní úžas, který jsem zažil po shlédnutí Indiana Jonese a poslední křížové výpravy. Po chvíli jsem se zeptal matky: „Mami, a že není Indiana Jones lepší než Han Solo?“
Jak roky ubíhaly, ztrácelo se okouzlení vesmírným kovbojem a nahrazovala ho fascinace dobrodružstvím, cizími kraji a možnostmi, které se otevírají před každým, kdo žije trochu nonkonformně. Do značné míry byla jonesovská trilogie iniciací pro moje rozsáhlé cestování a zároveň neustálým bodem návratu. Stále mě dokáže fascinovat.
Čtvrtý díl pro mě vždy byl něčím, jako Grál. Krásný, ale nedosažitelný a neuchopitelný, prostě jen souhrn idejí, názorů a filmového kouzla. Jako každý člověk, který akceptuje, že určité kulturní hodnoty mají největší efekt, když se vážou pouze k určitému věku, jsem se ve skutečnosti ani moc netěšil. Ten film byl silnější, když nebyl, než když je.
Se Spielbergovou a Lucasovou prací z posledních let nesouhlasím na sto procent, často je cílená totálně mimo mísu s přesvědčením, že „svému publiku rozumíme“ a často z triviálních témat dělá velbloudy. Přesto v jejich filmech zbožňuji smysl pro filmovou symboliku, práci s herci, schopnost udržet styl, smysl pro efekt a načasování a samozřejmě tu profesní vydřenost.
A takový je Indiana Jones IV – perfektně zmáknutý (s několika okamžiky, kdy si říkáte: WTF?!), netrapný a dynamický. Litoval jsem kluky, v několika případech novináře, kteří na projekci přišli v koženém saku a klobouku a po ukončení jsem kolem nich se spokojeným pocitem proplul, zatímco jejich diskusní kolečko vykazovalo faktor „protáhlé ksichty.“ Sen, který se nesplnil, očekávání, kterému byly zlomeny nohy, marná snaha vrátit se do dětských let a nechat se unést.
Stárnutí bylo v Poslední křížové výpravě jedním z nosných témat, ale zde hraje první housle. Promítá se i do tempa a obsazení filmu. Po Jonesovi se již nechce, aby dělal skopičiny, od toho jsou tu jiní. Chce se po něm, aby byl více divákem událostí, než jejich hybatelem – pakliže to není nutné, jeho pozice je obranná a klidná. Už to není slavné „vymyslím něco za pochodu“ a hop do průšvihu. Je to spíše „máme problém a přesně takhle ho vyřešíme.“ Což není na škodu, jen je potřeba akceptovat menší ztřeštěnost postavy, protože je zkušenější.
Nechci mluvit o hereckých výkonech a zdlouhavě je hodnotit, protože si evidentně všichni užívají své role až na dřeň a jejich energie se z plátna přenáší i na diváky. Herců je hodně, někdy na jeden záběr až moc, to je fakt a protože jde o silné osobnosti v takových chvílích se hodně přebíjejí. Zejména, když se Karen Allenová usměje, tak musí ve vesmíru vybouchnout pokaždé několik supernov. A John Hurt ve skupinových scénách snad ani neměl být, protože je prostě až moc dobrej.
Indiana Jones zavedl vlastní žánr moderních dobrodružných filmů a plagiáty nebo nepovedené snahy o odbočení stranou známe všichni. Proto máte mnohokrát pocit, že „tohle jsem už někde viděl“ – a to „něco“ má kořeny v Indianu Jonesovi a prostě jiné to nebude. Haj hou.
Nedávno George Lucas zahlásil, že ho napadlo udělat pětku Jonese bez Forda. Předpokládám, že to řekl v kontextu „není to tak úplně blbej nápad“ a snaživý novinář se pokusil vytvořit kauzu. Když pomineme komerční důvody, proč dělat pětku? A vlastně proč dělat čtyřku? Indiana Jones jako postava ve filmech byl, je a bude a to je snad největší pochvala, jakou si může film zasloužit. Čtyřka jen důstojně vše uzavírá – a je to stále jízda, na to vsaďte krk. Do kina rozhodněte jděte bez předsudků. Ostatně, kvůli tomu jsem ani do textu nepsal nic o samotném obsahu filmu. Je škoda prozrazovat a navíc, proč nahánět znaky, když si píšu na blog :)
Btw, pro recenzi, ktera me osobne vyhovuje, (az na nekolik veci) kouknete k Frantovi Fukovi
7.05.2008
We are the Cylons! - Okolo
4.05.2008
K cemu nas vede Blade Runner - Okolo
1.05.2008
Takze si to shrneme... - Okolo
Za poslednich par tydnu jsem mel nekolik temat, ktera jsou pro blog jako stvorena, ale nikdy na ne nebyl cas. Nyni, po priletu z velmi surrealneho moskevskeho tazeni... rekneme, ze z takove pracovne kulturni dovolene (jako zde)... mno... proste cas je...
Takze: doctena Martanska cesta od Beara. Vyborne cteni, paklize vas zajima politika a chrochtali jste si u Duny od Herberta nebo se vam libi Bradburyho liceni kolonizace Marsu v Martanske kronice. Bear kresli paralelu mezi osidlenym Marsem a Zemi a osidlovanou Amerikou a Evropou. Hodne spekuluje o tom, co je to nezavislost na materske planete a jak vysoka musi byt cena, kterou kdokoliv s tahem na vlastni nove narozene hodnoty musi zaplatit. Misty je cteni mirne vycerpavajici, protoze plne ideologickych spekulaci a intrik, ale stylove jde o zivotopis prvni zeny Marsu, ktera za nezavislost muze – a kniha je skutecne citelna jako (dobre napsane) biografie vyznamnych politickych osobnosti. Paklize pristoupite na Bearovu hru, ctete si o vecech, ktere se staly a verite jim, protoze jsou popsany znacne realisticky. Na zadni strane prebalu knihy je pretisknuta akcni pasaz. Jde o jedinou akcni cast knihy, zabira asi procento obsahu. Od Tritonu mi prijde trochu sproste takhle klamat nakupujici, ale holt byznys je byznys. Beru to, Juhanaku.
Aha, pak taky dohrano na medium Guitar Hero III na PC. Celkem dobre, jen me na zacatku napadlo, ze na konci bude kytarovy souboj s Belzebubem a moji oblibenou pisnickou The Devil Went Down To Georgia a tak nejak jsem prisel o prekvapeni, protoze to tam bylo a ja nejak predvidave porad poslouchal jen cover od Toy Dolls (ktery je samozrejme nejlepsi, protoze Olga je dabel). Takze jsem to mel v maliku. Hra sama o sobe me nejak zvlast nenadchla (sousedy asi taky ne) a vyber pisnicek cilil trochu vic na metal a hard rock, nez by se mi libilo. I tak jsem byl ale spokojeny, kdyz jsem si zahral Paint it Black nebo One.
A co se tyce hudby, tak mi uz par hodin do hlavy soli Serj Tankian svoji solovku Elect the Dead. Asi jsem naivni, ale cekal jsem neco trochu jineho, nez System of Down. Serj ma vsechno hudebne pod kontrolou, ale prilis opakuje sablony ze sve domaci kapely a – hlavne – mu chybi zdravy nadhled k socialne politickym tematum, ktera si vybira. Timpadem je vse dead serious a to je skoda.
A vzhledem k tomu, ze Rusky standard mam asi i v neuronech a dnesek je diky tomu podivne tichy a ozdravny, tak ve me zprava o hre (Stalin vs Martians) vyvolava jen libe pocity.
Vopros: What's your inspiration?
Otvet: Vodka, samovar, borscht and pirogi.
Da.
Par vycvaku z Moskvy - Cestovani
|
trackback