29.12.2007
Divokym Kurdistanem - Cestovani
Posledni asi opravdove vzruseni probehlo predevcirem ve snehem zasypane hornate krajine vychodotureckeho Kurdistanu, kde jsem na sebe navlekal iransky armadni svetr, turecke armadni rukavice a afghansky satek – nyni vse lezi na pokoji hotelu v Istanbulu. Zima je tu mirnejsi. A nikdo po me nestrili.
Karel May to vedel.
Sedim tak s kurdskymi paseraky nad flaskou Yeni Raki, pomalu upijime a popisujeme zpusoby pasovani kontrabandu. Jsem vdecnym posluchacem, protoze me fascinuje lidska vynalezavost pri prekonavani hranic – casto i zaminovanych. Zrovna dorazime k casti, kdy Iranec natahl pres nekolik set metru hranicniho prostoru vodovodni trubku a poustel do ni dvakrat denne benzin komplicovi na turecke strane hranic, ktery palivo cepoval do cisterny na vodu a rozvazel dal – kdyz v tom prichazeji dalsi mafiosove. Venku je zima, az to prasti, tma klepe na okno uz pred patou, pasovaci prusmyky jsou zapadane – neda se nic, nez chlastat.
A poradne.
Najdete ve vecernim Kurdistanu behem zimy jednoho strizliveho cloveka – a ja ho znam. Ostatni jsou pod parou od peti.
Kdyz uz cela banda kniratych mafianu mele pate pres devate po dorazeni odkudsi se vynorivsi 15ti lete whisky, zvedam se, ze teda pujdu udelat par fotek nocni krajiny. K fotaku si beru cerstve nabitou brokovnici, kterou mi podava pobocnik, ktery si vcera trhal rukou zuby z pusy. Vlci jsou svine, zvlast v zime, napadaji dobytek, lidi i normalni psy, kteri pak v noci poradaji vlastni tahy, do kterych se obcas priplete i clovek.
"Jak uvidis nebo uslysis vlky, zacni mackat a pumpovat," vysvetluje jeden z kapu mistniho trhu a gumovymi pohyby predvadi, jak na vec.
"Jasne, nemam to v ruce poprve a na kopec to neni daleko," lzu presvedcive. Jsem jeste poucen, kde jsou naboje a s pisni na rtech odchazim do mrazu.
Nechci to dramatizovat. Cesta nahoru byla diky jasne obloze relativne viditelna a hlaven brokovnice poslouzila jako dobra podpera, kdyz jsem na snehu a ledu sjizdel dolu.
Obcas jsem cvicne zbran zvedl a nekolikrat se tedy i trochu vystihoval stiny a vytim, ale jinak foceni nic nebranilo a odchod z pozice doprovazel – krome rachotozniho projevu mistni populace vlku a psu – prijemny klid.
Nahle se ze tmy nade mnou ozvaly tri vystrely, po kterych jsem zajel za velky sutr. Nasledovaly dva, ktere se odrazily o skalu par desitek metru ode me. Pripravil jsem brokovnici pro dobry pocit a pomalu ustupoval ukroky dal.
Uz jsem videl na spelunku, kde se undergroung pres vecer zlejval. Scena nebyla klidna, jak je zvykem u totalne vozrale bandy. Z parkoviste prudkym smykem mizelo auto smerem po strme zamrzle silnici dolu a teprve zapinalo svetla za druhou zatackou. Smerem nahoru nemene rychle – a take bez svetel – plavalo druhe auto. Copa? Dorazil jsem do naprosto prazdne prostory, kde sedel pouze kapo a dival se na me fakt divne.
Chvili jsem se na nej take snazil divat divne.
On se dival vic divne.
Pochopil jsem proc, kdyz dorazila armada a turecti vojaci obsancovali prostor na nasledujici hodinu (pak jim byla zima a sli domu) a snazili se patrat, proc se strilelo a kde se strilelo. Brokovnice bezpecne uklizena, prestoze jeji hlaven nebyla horka, uspesne jsem se s kapem kymacel nad flaskou a predstiral totalni ozralost.
Vec se vysvetlila: jakysi hlidac oblasti ve sve budce prebral chlastu a kdyz slyset ten psi bugr venku, vykolebal se na verandu sve chyse a nejistou rukou vyslal serii vystrelu priblizne mym smerem. To, ze tim vyplasil underground a privolal armadu, pravdepodobne zaspal.
Koukam na kapa po odchodu vojaku.
"Poslys... kdyz uz tu mas tu brokovnici... ja z toho nikdy nestrilel, mohl bych si ted jednou vysrelit? Jen tak, do oblohy?"
Vzal me kolem ramen, odvedl k oknu a ukazal mezi stromy, kde se usidlila mistni zimou nasrana jednotka protikurdskeho a protipaserackeho komanda.
"Vidis je? Dam ti tu zbran, pujdes ven a vystrelis do lesa. Pak to zakecame, ze jsi blbej vozralej turista a pojedes pryc."
"Tak jo."
Nakonec jsem sel spat.
Tak to by byla posledni cestovatelska historka tohoto roku a posledni fotka – jeste pred odchodem do tmy.
trackback
