Co delaji lezci, kdyz prsi? Chlastaj.
Co delaji lezci rano? Dekujou bohu, ze se musi zabyvat zaludkem a aspon na par hodin odlozi deprese z toho, ze prsi.
Leje uz treti den. Vsechno je promocene. Spim v aute, protoze jinak to uz nejde. Zcela bez servitek jsem zacal okupovat jediny misto, kam neprsi. Skoro dva metry delky se blbe skladaji, v pravidelnych intervalech menim geometrii nohou, aby neupadly. Skaly se zazelenaly mechem. Tecou z nich vodopady. Jeden od nas spal do dneska venku na suchem miste, dneska na nej prisla v noci tsunami. Spravce kempu vypada, ze mu uletely vcely – ale to jen vsichni turosi odjeli za sluncem a my mu ksefty nedelame, mame sardinky.
Litr vinka v taverne je minimalni povinnost.
Vcera jsme objevili Draci jeskyni, kde je sucho a tri cesty. Po hodine cviceni a funeni u prvni presky jsme napsali Radkovi a ten nam to vytahl. Hrozne atleticky cesty, chtel bych videt toho magora, co to vynejtoval. Asi umi levitovat.
Rozrostla se mnozina videne fauny. Krome obligatni zaby a hada zalisovanych do asfaltu a sukajicich zelv jeste cerna veverka s orechem a KUREVSKY VELKY PAVOUK vic nez moje dlan. Nez jsem si uvedomil, co to je, chvili jsem na to cumel. On na me teda nastesti ne a zdrhal. Teprve pak mi doslo, ze to byl FAKT PAVOUK. Jsem zvyklej vidat tyhle svine za sklem ve zverimexech a v zoo, ale ne ve volne prirode. Jsem hrozne rad, ze sdilim stejny teritorium s temahle grazlama, dale zmijemi ruzkatymi a civilizaci stiru. Jeste, ze spim v aute...
Recko je super, zejo.
Mnojo, jdu nejak predelat fotky, aby se sem daly postnout.
Takze neco jako report, anzto venku prsi jak z konve a v celym regionu se neda rozumne zabijet cas. Prave jsem zjistil, ze prestavat ma az v patek, a to je pekne na pytel. Lezeni naprosto bozsky, lezeme s typem, co ve Skalaku dela pres rok vetsinu cest, takovy zenovy mistr to je. Timpadem vsechno vytahuje a s neskonalou trpelivosti ceka, az se k nemu doskrabeme i my. Nema deti, tusim, takze mu to asi dela svym zpusobem radost.
Na skalach jsou klastery a mraky turistu, z casti i poutnici, vetsinou ale kreteni, jak se to tak stava kazdemu, kdo poda ruku masovemu turismu. Klastery jsou uchvatne tim, jak drepi na nepristupnych skalach, kam se kdysi vsechno dopravovalo pres kladku, klidne ze stometrove diry. Ted jsou tam uz schody, ale obcas jsou videt zbytky puvodnich cesticek, schudku a zebriku. Mnisi urcite rekli nejvic modliteb, kdyz se hrabali nahoru, pripadne, kdyz vytahovali pres rumpal nahoru zatracene tezkeho patriarchu. I kdyz v druhem pripade to asi byly kletby. Dneska jsme v Trinity rozebirali, jestli mnisi hrali fotbal a kdyz to nekdo zakopnul, tak se rvalo "autor jde pro mic, autor!" a chudak malej musel pak pul dne hledat mic dole. Na takove skaly se neleze. Ne snad, ze by mnisi hazeli dolu kvetinace na lezce, ale je tu spousta jinych cest, obvykle tak na kolem osmdesati stovky metru vysokych a jsou perfektne odjistene. To je pomerne dulezite ve chvili, kdy mate moralku v hajzlu, jako ja a zacnou se vam klepat nohy dva metry nad poslednim jistenim. Je fakt, ze vcera pri treti odpoledni ceste jsem byl uz poradne unavenej a psychika zacala delat psi kusy, ale tak nejak jsem to prekonal a lezel dal. Pri posledni ceste pod nama... soulozily zelvy. Hrozne pri tom knikaly.
Vyhlednutou mame jednu ctvrt kilometrovou stenu, snad se na ni dostane. Jestli teda panbuh nad Meteorou uzavre stavidla.
Lezeni je proste perfektni, krajina kolem otevrena, panoramata jako vystrizena a v neposledni rade recky vino dobry a levny. Jak ostatne neprimo zjistili obyvatele kempu, kdyz jsem se pripotacel s pisni na rtech vcera v noci. Zatim videna dve zvirata, had uzovkovity a monstr zaba. Oboje zalisovano do silnice. Slibovana zmije ruzkata zatim nikde, ani na silnici ani v prirode.
Mno, to by prozatim bylo vsechno. Jestli bude i nadale chcat, tak vyhledam kavarnu, kde je mozny zapojit USB fotaku a postnu nejake fotky.
Tatooine zabalil asi dvanact kilo lezeckeho vybaveni do petasedesatilitroveho batohu a jede do recke Meteory dobyvat svet. Takze tu bude ticho. Konecne! Ale ja se vratim!
I lost my memory today
The day my ship set sail
Atlantic seas board east
To India
The seven seas
East India Company
Pass the Cape of Good Hope
But there is still no hope for me
I can't keep living like this no more
I can't keep living like this
I can't keep living like this no more
O can't you see
You're losing me
Again
Tried to break India's back
But she broke the back of me
It was a painful sight
At least to me
I see the coast is riding out
The coast of India supreme
Under the seven seas
I hear they galloping
I can't keep living like this no more
I can't keep living like this
I can't keep living like this no more
O can't you see
You're losing me
Again
By hook or by crook
I am the captain of this life
By hook or by crook
I am the captain of this life
By hook or by crook
I am the captain of this life
By hook or by crook
The captain of the light
Btw, jestli Popkult zakomentuje "emo", tak mu rozbiju drzku.
Seznam lidi, ktere jsem pri jejich navsteve Ceske republiky prosvihl se rozsiruje. Vcera kolem devate jsem stahl maily a zjistil, ze ten samy den od sedmi mel recneni John Clute. :(((
Smrdela mi koupelna. Fakt hnusne. Patral jsem nekolik dni po pricine, aniz bych se dobral vysledku. Umyl jsem vsechno. Porad to smrdelo. Pouzito Savo. Smrdelo to jeste zaludneji. Podival jsem se do kose, pod rohozku, do kyblu, na policky... nikde nebylo nic smradu schopneho. Docela me to trapilo, protoze vana je integralni soucast meho zivota a musel jsem porad prebijet smrad nejakejma syntetickejma smradama z plastovych lahvicek, coz melo za nasledek, ze pena byla vsude a slezala pomalu. Dneska jsem dokonce podnikl vypravu pod vanu, coz je neco jako Skywalkeruv pochod do jeskyne v Empire Strikes Back, ale ani tam to nasmrdelo. Pravda, nektere objekty pamatuji zedniky, kteri tu koupelnu delali a jsou dneska v pekle, ale smrad tam z niceho nebyl. Byl jsem z toho presly. Moje draha pak prisla, cmuchla a rekla: "To je vodpad. Kdybys citil, jak mi to smrdi v Plzni, tak by ti tohle vonelo." Jeste, ze ty zeny mame. Podnikl jsem okamzite cyklo vypravu za chemikaliemi a zjistil, ze u Hvezdy je nejaka sermovacka. Po uspesnem nakupu a ceste zpet jsem u Hvezdy na te stejne sermovacce nasel svoji drahou s nejakymi vozralymi musketyry. A vsude byla spousta kobylincu... Ale prej je to zabava.
Nicmene. Granule z nadoby s hydroxidem sodnym nasypany do vany a umyvadla. Podle navodu zalito varici vodou. Pak se strhlo peklo. Barak zastenal, jako kdyby se budil obr. Trubky sebou zacaly trhat jako by mely padoucnici. Strhla se symfonie pro odpadove trubky a hydroxid. Buracivy zvuk krkani behal vsude okolo me ve zdech, skoro jsem mel pocit, ze se rozklepe bytove jadro a budu pohrben zaziva. A zalit hydroxidem. Pak odpad utichl... ticho pred bouri. Pro jistotu jsem dosypal prasek a zase to prizivil varici vodou. Ve vylevce se ozvalo zarvani, zacalo to bublat a vychazet para. Kazdou chvili jsem cekal nejake monstrum. Pak zezdola vysla prilivova vlna plna svinstva a zase se splachla. Divadlo se opakovalo, jen bylo trochu cudnejsi. Kdyz se zdalo, ze je po vsem, opatrne jsem se podival pod vanu, jestli nemam cerstvy pruhled k sousedum a opustil byt. Po navratu jsem zacmuchal. Nesmrdelo to. Dal jsem si vanu. At zije chemie.
Hura hura. Skoda, ze neexistuje zaznam Captain Hook z Caleova punkoveho obdobi v 79. To bylo predtim, nez usekl kureti na podiu hlavu a cela jeho skupina se nastvala, nejvic bubenik-vegetarian, ktery dal instantni vypoved. Pisnicka se jmenovala Chickenshit... ehm.
Snazim se najit nejake video Johna Calea, Youtube.com pravidelne vyhazuje predevsim jeho velvetacke roky a vystoupeni s Lou Reedem pri promu alba Songs for Drella. Reeda jsem videl dvakrat, jednou s nim mluvil. Ani jednou ve me nezanechal dojem:"To je ale CLOVEK!". Pokazde to bylo: "Co je to za KRETENA..." Ne, neni to o tom, ze bysme si nepokecali nad pivem, ale o tom, ze pri vystupovani ma naprosto kozenou masku a v ocich vyraz "me to hrani tak priserne sere!" Jako by se z donuceni obetoval na oltari popularity. Je to videt na tom Youtube... Jeho posledni vystoupeni v Praze bylo tak prekombinovane, ze ani nebylo presne poznat, jakou pisnicku prave hraje a kdyby si publikum nevytleskalo Dirty Blvd, kterou nemel rearanzovanou a nepamatoval si zacatek, tak bych nepoznal ani tu. To ovsem neznamena, ze bych jeho alba neposlouchal – naopak. Kdyz paralelne se zvukem nebezi ten jeho vyraz, tak je to skvela hudba. A on na to tak trochu dojel. Mam z nej pocit, ze se snazil az moc stylizovat nebo se naopak nestylizovat vubec. Svet ho odepsal (az na pocetnou bandu strejcu a mene pocetne mlade zajemce o vyvoj rockove hudby) jako prezitou velicinu a on si to ventiluje na koncertech. Mozna mu vadi, ze o nem nikdo nerika, ze je intelektual a skuecny skladatel, jako o Johnu Caleovi. "Vzdyt jsem udelal Havrana," skuhra urcite Reed. On se holt neumi prodat a podat. Oproti tomu Cale... ten je tak sileny a enigmaticky, ze holt z mody nevyjde. A, mimochodem, ted jsem nasel z roku 98 Caleovo vystoupeni se Siouxsie Sioux. Neni to zadny zazrak, ale celkem pekna kooperace dedka s devou:
JSME REDAKTORI CASOPISU DOUPE, SCORE A KYBERMYS, SERVERU TISCALI A BONUSWEB, ORGANIZOVANI VE SKUPINE 'KACABA', JEJIMZ CILEM JE DEMYSTYFIKACE DVOU PARAZITU NA CESKE HERNI SCENE – PAVLA "LUKE" DOBROVSKEHO A LUKASE "JANCHORA" GRYGARA. KOORDINOVANYM UTOKEM SE NAM PODARILO NABOURAT JEJICH POCITACE A ZISKAT HESLA DO JEJICH UCTU NA YOUTUBE.COM A BLOGUJE.CZ, SPOLU S NASLEDUJICIM SOKUJICIM VIDEEM. JDE NAM O TO, ABYSTE VY, CTENARI TECHTO DVOU PABLBU, MELI MOZNOST VIDET, JACI JSOU VASI DOMNELI IDOLOVE VE SKUTECNOSTI. POSUDTE SAMI:
VAZENI CTENARI, VAZENI KOLEGOVE, ZAMYSLETE SE DOBRE NAD TIM, JESTLI ZROVNA TAKOVI ASOCIALNI IDIOTI MAJI ZASTAVAT POZICE AUTORU V TISTENYCH I INTERNETOVYCH MAGAZINECH PRO MLADEZ. NECO JE SPATNE A JE V NASICH SILACH TO ZMENIT – VERNI ZUSTANEME!
Jen tak na okraj. Vseobecne se nadava, ze hratelnost se zkracuje a zkracuje. Ze uz hra netrva patnact a vice hodin herniho casu, ale jen sedm. No a? Herni prumysl se prizpusobuje zakaznikum, to je lidem, kteri maji penize na nakup. Takovi lide maji penize, protoze vydelavaji penize. Vydelavaji penize, protoze pracuji. Pracuji casto od osmi do peti. Jsou to lide, kteri maji rodiny nebo stale pritelkyne. Rodina nebo stala pritlkyne = zrout casu (a ne v negativnim slova smyslu). Jsou to obecne dospelci. At uz chteji hrat hry z jakehokoliv duvodu, nemohou jim venovat tolik casu, jako kdyz by nebyli zatizeni praci, rodinou atd. Proto si treba Tomb Raider Legend poridi a stravi s nim klidne dva tydny – hraji jednou za dva dny po hodine nebo dvou. Vim, o cem mluvim, sam Legend hraji uz dlouho. Pak tu samou hru hraje kluk, ktery ma prazdniny nebo zrovna nema domaci ukoly ze skoly nebo nema pritelkyni, rodinu, praci atdm nebo si chce pred kamarady nahonit triko, ze "to uz dohral". A nadava, ze to dohral za jeden den. Jenze takovy clovek neni hnaci kupni silou.
Me to treba vyhovuje. Co si pamatuji, tak Honza Herodes hlasil neco podobneho. Tedy v dobach, kdy byl jeste punkac. Ted uz je spokojenym zemitym clovekem, ahoj Honzo. Mam te rad.
A na druhe strane barikady nedochazi ke snizovani kvality hry, to je mylka! Dochazi ke kumulaci intenzivnich situaci a zapletek, k vrstveni akci do jednoho dlouheho domina. Vysledne hra jako Legend pusobi naprosto stejne jako kdyby mela patnact hodin (nemluve o tom, ze by pak obsahovala spoustu hluchych mist). Je zabava to hrat. Takze az priste zase nekdo bude bitchovat, ze hry jsou kratke, tak mu to vysvetlete.
"Pane Reardene," rekl vazne a klidne Francisco. "Kdyz uvidite Atlase, obra, ktery drzi svet na vlastnich ramenou, kdyz uvidite, jak stoji a krev mu steka po hrudi, kolena se deformuji, ruce se tresou, ale stale se snazi zbytky svych sil udrzet svet ve vzduchu a cim vic se snazi, tim tezsim se svet stava a bori se mu do ramenou – co byste mu rekl, aby udelal?"
"Ja... nevim. Co... by tak mohl udelat? Co byste mu rekl vy?"
"Aby pokrcil rameny."
-Ayn Rand, Atlas Shrugged
Plodna autorka (k tomuto odkazu se ODMITAM vyjadrovat):
Aspon mam na par tydnu o zabavu postarano.
Abych k tomu neco dodal. Nema primou souvislost s rozhovorem s Kenem Levinem. Uz me nebavi, jak se vsude omejlaj male holcicky a Big Daddyove, uz me nebavi porad ty stejny videa jedne urovne a strojove prezentace. Maj sakra neco jinyho, co by mohli ukazat, nebo jen maskujou, ze zatim nic moc neni hotovo?!
Tak jsem prave dopsal preview pripravovanych her od Valve a musim rict: yo mon! Behem psani textu o hrach (ktere me nikdy neupoutaly) a shaneni informaci, jsem nejak zjistil, ze se na vsechny priserne tesim a chci je hrat! Hrat! HRAT! AAAA!
"Na lipské výstaviště jsme dorazili něco po desáté hodině, přešel jsem přes kontrolu, kde vám dají barevný proužek podle Vašeho věku a díky němu Vás pustí nebo nepustí do některých stánků." Odtud. A je to tak spravne.
Dasli zajimava veci:
"Najednou mi před nosem bliknul nápis, že o půl dvanácté bude prezentace Spore s Willem Wrightem. Tak jsem neotálel a našel si dokonce i místo k sezení. Přišel Will a začal mluvit NĚMECKY! (...) Sebral jsem se tedy a šel dál." No, v nasem materialu na DVD se omlouva, ze nemecky neumi a povida anglicky. Nastesti...
Babylonska vez a stehovani narodu a praotec Cech zajistili, ze mluvime jinak, nez zbytek sveta. Kolonizace a ekonomicky vyznam bitskych teritorii zajistily, ze anglictina je nejpouzivanejsi reci, alespon v zapadni civilizaci. Diky tomu mame pri produkci reportazi ze zahranicnich vystav problem: nemuzeme ponechat puvodni zvuk a musime ho premluvit. V zasade jsou tri cesty:
-prelozit slovo od slova, co se rika
-ve dvou namluvit komentar nezavisle na tom, co se rika
-napsat komentar a zaplatit profesionalni hlasy a nahravaci studio
V pripade Lipske Games Convention jsem nejprve inklinoval k tretimu reseni. Chtel jsem mit perfektni dikci a profesionalni zvukove zpracovani.
Jenze takove reseni by se mlatilo s obrazem, ktery ma do profesionality daleko (a to neni az tak uplne nase chyba).
Pak jsem si uvedomil vzrustajici fenomen odbouravani barier mezi medialnim sektorem a publikem. Vysvetlim: MySpace.com ma kolem padesati milionu uzivatelu. Hudebni kapely, spisovatele, novinari, vedci, pravnici, normalni lide... sluzby slavi neuveritelny uspech. Pritom jednotlive prezentace vypadaji desive. Na serveru Hrej.cz kazdy tyden natacime podcast. Nas pristup je velmi uvolneny, seriozni herni zpravodajstvi tvori mensi cast, nez tlachani. Presto maji lide neuveritelny zajem. Na diskusnich forech casopisu se projevuji redaktori, povidaji si s lidmi a mazou hranice mezi "ja jsem oficialni redaktor a ty jsi jen clovek, co me cte". Neformalnost je zakladem soucasneho uspechu. Stavi most mezi tim, kdo neco nabizi a tim, kdo to prijima. (Samozrejme odsad pocad).
Proto jsme pro dabing reportazi zvolili druhou moznost – namluvit komentar (obvykle) ve dvou lidech. Doufam, ze to aspon par tisic lidi oceni ;)
V casopise Level zacina vychazet druha DVD priloha – pouze pro videa. Rozhovory, prezentace, recenze, prednasky, novinky, ruzne zaznamy a samozrejme Level TV. Games Convention v Lipsku (a neznicitelny Lukas Codr) se do znacne miry postarala o aktualni napln, jak to bude pristi mesic – to se jeste nevi. A to je prave to, co mam na praci pro Level rad. Nikdy se nic moc nevi, ale kdyz uz na to prijde, tak vznikne vibrujici atmosfera, lidi daj hlavy dohromady a vsechno dopadne uplne nejlepe. Kolikrat jsem litoval redakce, kde na sebe lidi stekaji, berou praci jako praci, je jich prilis mnoho, aby se navzajem poznali anebo chybi jim nadsenecky drajv. Herni casopisy maji vyhodu ve svem zamereni: jsou o hrach. Nemuze pro ne pracovat nekdo, koho nebavi hrat si. Zabava je zaklad pro zivot kazdeho cloveka, treba jen proto, ze vzbuzuje radost ze splneni stanoveneho cile hravym a kreativnim zpusobem. Skrz hrani se da solidne ucit, at uz cizimu jazyku nebo rychlym reakcim nebo kombinacim. Nemit strach z novych veci. A to vse – a mnohem vice – se zpetne promita do obsahu hernich casopisu. Ten, kdo se do oceanu paralelnich svetu ponori a vstreba jejich kouzlo, ten pak splaci tim, ze o nich pise, dela videa, povida si a snazi se prenest svoji fascinaci na prijemce. Je to oboustranne vyhodny obchod. Dalsi veci... treba eskapismus pres realitou a prozivani stejne hodnotnych emoci jinde. Kuprikladu ja uz nekolik dni hraji Tomb Raider: Legend. Paradni dobrodruzna hra. Adrenalin, stejne jako kdyz visim nekde na skale a snazim se doskocit na dalsi chyt. Zvedavost, stejne jako kdyz prolezam labyrinty starych perskych mest. Esteticke soky, stejne jako kdyz se divam panorama z vysoke hory. Touha poznat herni svet, stejne jako ten realny. Premysleni, jako kdyz se zaseknu nad libovolnou zajimavosti. Jen sedim v obyvaku, nemam poprsi jako Lara Croft, piju caj a vypaluji cigara. Coz mi nevadi, protoze se vyborne bavim. (A pak sednu na kolo a naslapu cestou na Krivoklat a zpet sto kilaku, pro rejpaly). Zabava je dulezita nejen pro pohodovy pocit, ale take pro vystupovani v realite. Napriklad, co se tyce reseni problemu nebo systematicke prace nebo vymysleni novych veci pro casopis. Mam pocit, ze je to jedna z vyhod hernich publicistu – jsou neustale provokovani hrami a neco si z toho berou. A prave kvuli tomu jsme udelali druhe DVD. Ackoliv jsme poslednich par dni moc nespali (Bach, Grygar, Codr a ja), mame z toho vseho zatracenou radost a dobry pocit.
RS> hi pavel,
RS> sorry, bad timing! i am about to leave for a vacation (it's
RS> an american holiday). i won't be able to answer these
RS> until later next week.
RS> sorry. let me know if i should answer them then.
RS> – randy smith
S uzaverkou na hrbete se neda rict nic jinyho nez "bummer".
trackback
